Pro Maďary a Němce uznávaný vládce a hrdina, pro Čechy jen proradná „Liška ryšavá“

Proradný král, který v naší historii získal kvůli barvě svých vlasů přezdívku Liška ryšavá. Který nechal upálit Jana Husa, navíc u toho nedodržel svůj vlastní slib bezpečnosti, který Husovi dal. Který pak v čele křížových výprav drancoval naší krásnou zemi, naštěstí ho husité vždycky porazili. Takovou má u nás – i zásluhou Františka Palackého a posléze komunistického výkladu historie – pověst Zikmund Lucemburský. Přitom v cizině se mluví o jednom z největších panovníků pozdního středověku, vládci obřího území, které předznamenalo Rakousko-Uherskou monarchii, a člověka téměr „renesančních“ rozměrů, který mluvil sedmi jazyky (uměl víc jazyků než jeho otec Karel IV.!) chytal obří ryby v Dunaji, omamoval ženy a jako jeden z prvních evropských vládců bojoval s Turky. Jeho životopis je víc než pestrý na to, aby se smrsknul na pouhou Lišku ryšavou.