Filmy

Komedie o hradním strašidle, které se ocitne uprostřed socialistické reality, vznikla podle povídky Karla Michla. Ten ji ve scénáři rozvinul do komplexní podoby, která původní anekdotickou historku proměnila v mrazivé podobenství o dobové československé společnosti. Titulní roli ztvárnila Irena Kačírková, zatímco komunistické manipulátory si s chutí zahráli Rudolf Hrušínský a Miloš Kopecký.

Podle literárních předloh Aloise Jiráska realizoval Otakar Vávra v 50. letech cyklus tří historických snímků. Prvním dílem tzv. husitské trilogie se stal životopisný příběh kněze, který se kvůli svým názorům dostal do sporu s církevními autoritami. Vlastenecky pojaté vyprávění líčí Mistra Jana Husa jako buřiče-revolucionáře, který zažehne v českém lidu jiskru sociální vzpoury.

Sportovní komedii o úspěšném rodinném fotbalovém týmu natočil v roce 1938 režisér Ladislav Brom podle známé humoristické prózy Eduarda Basse. Do rolí fotbalistů si vybral neherce a profesionální sportovce, postavy rodičů ztvárnili Theodor Pištěk s Antonií Nedošinskou. Snímek ve své době zaujal nejen populárním tématem, ale i vlasteneckým laděním.

Drama inspirované skutečnými událostmi – případem skupiny mladistvých sparťanů, kteří cestou do Banské Bystrice zdemolovali vlakovou soupravu. Režisér Karel Smyczek s kameramanem Jaroslavem Brabcem natáčeli film dokumentaristickým stylem, ve stísněném prostředí skutečného železničního vagónu. V rolích fanoušků se objevila řada později známých herců (Jiří Langmajer, Martin Dejdar, Jan Potměšil).

Mladý cirkusový akrobat Vincek (Jan Tříska) se osudově zamiluje do krasojezdkyně Niny Gruzie (Emília Vášáryová). Vztahu však nepřeje dívčin otec, ani pragmatická realita. Hořce poetické vyprávění podle próz Eduarda Basse je umocněno širokoúhlou barevnou kamerou Jana Stallicha a hudbou Zdeňka Lišky.

Režisér Petr Weigl se ve své tvorbě soustředil na filmové a televizní adaptace operních děl. K jeho nejzdařilejším převodům patří Dvořákova Rusalka, natočená roku 1977 v koprodukci se západoněmeckou společností Bavaria München. Stejně jako v dramatizaci pohádky Radúz a Mahulena (1970) si Weigel do hlavní role vybral Magdu Vášáryovou.

Z tvorby Josefa Škvoreckého se pozornosti filmařů v šedesátých letech nejčastěji těšily detektivní příběhy. Jako první vznikla povídková krimikomedie Zločin v dívčí škole. Škvorecký, který se podílel i na scénáři, v ní představil svého oblíbeného hrdinu – posmutnělého poručíka Borůvku ztvárněného Lubomírem Lipským.

Osudy malého Pepíka z dětského domova, který se v nemocnici sblíží s „kapitánem“ (ve skutečnosti výpravčím) Kordou, jenž ho chce adoptovat. Radost bezdětných manželů však naruší chlapcova skutečná matka… Přestože se snímek Josefa Pinkavy obrací k dětskému publiku, nese stopy psychologického civilismu příznačného pro kinematografii 60. let.

Zkušený režisér dětských filmů Radim Cvrček natočil v roce 1981 komedii o nelehkém klukovském dospívání v prostředí internátu. Ke snímkům o učňovské mládeži, jejichž natáčení podporovala normalizační dramaturgie, tak přidal oddechově laděný příběh party nezvedených teenagerů. Bezvýhradně optimistické ladění filmu pomáhají budovat písně Michala Davida či skupiny Bacily.

Jindřich Polák patřil k všestranným režisérům žánrových filmů 60. let. Po sci-fi Ikarie XB-1 (1963) a hudební komedii Strašná žena (1965) natočil stylovou detektivku poučenou francouzskými vzory. Hra bez pravidel vypráví o bývalém pražském kriminalistovi, který se vrací k nedořešenému případu loupeže jako amatérský pátrač.