Božena Němcová: Naše největší spisovatelka neměla peníze na papír ani na jídlo pro děti

O tom, že je kniha Babička velmi zidealizovanou verzí dětství Boženy Němcové, svědčí skutečný osud hlavní hrdinky. „Babička“ Marie Magdalena Novotná-Čudová (1770–1841) ve skutečnosti nezemřela v míru a lásce na Starém bělidle v Ratibořickém údolí, ale se svou dcerou Terezií se rozhádala o odešla od ní ke své druhé dceři Johaně do Vídně, kde posléze zemřela. Bídu, kterou rodina Němcových musela přežít, dobře ilustruje dospívání nejmladšího syna Jaromíra (1842–1898). Toho Němcová podporovala ve výtvarném nadání (na rozdíl od manžela, který z něho chtěl mít finančního strážníka, čímž by se vyhnul odvodu do armády) a po mnoha výpujčkách a dotacích přátel se jim podařilo zajistit cestu na studium do výtvarné akademie v Mnichově. Tam ale vydržel jen pár měsíců. Z Prahy přestala chodit finanční podpora (Němcová neměla ani pro sebe), a tak nejenže Jaroslav musel přestat chodit do školy, protože neměl ani na barvy a papíry, ale posléze trpěl i velkým hladem, takže se musel potupně vrátit do Prahy. Manžel Josef Němec, kterého historie vykresluje tak nejednoznačně, Němcovou přežil o 17 let. I přes osobní spory se velmi aktivně snažil o vydávání díla své manželky, zejména poté, co poslední vydavatel Augusta zpronevěřil peníze a utekl do USA. Němec tak výrazně přispěl k uchování jejího odkazu. V pozdních letech se přestěhoval do Tábora za synem Karlem, který zde vyučoval na zdejší hospodářské škole.