Výroba knotů ze suchopýru

V norské lidové pohádce O dvanácti divokých kachnách, která je variantou známé pohádky Sedmero krkavců, dívka, aby vysvobodila své bratry, musela upříst nitě a zhotovit textil ze suchopýru. Otázkou je, zda je to vůbec možné. Suchopýr svou vzhledovou podobou s bavlnou zaujal hospodářské experty již v 18. století. Počínající textilní krize je vedla k úvahám, zda by skutečně nemohl být zužitkován při rozsáhlejší produkci tkanin. Velmi křehká a krátká vlákna ovšem toto upotřebení příliš neumožnovala. Ovšem v lidovém prostředí byl suchopýr v rámci Evropy, v lokalitách, kde se vyskytoval, hojně využíván. Suchopýru se daří v místech slatinných luk a rašelinišť. Na území České republiky roste hojněji především ve výše položených oblastech.Zejména chudí lidé plnily jemným chmýřím své peřiny a polštáře. Suchopýr byl také spřádán. Hotová příze nesloužila pro výrobu oděvů, ale na knoty do olejových kahanů. Tyto knoty byly oblíbené obzvláště v severském prostředí. Za první světové války skutečně došlo k masovějšímu využití suchopýru i v průmyslové výrobě a to na výrobu knotů do lamp či svíček a také na produkci vaty a savého papíru. V malé míře byl také přimícháván k bavlně při zhotovování textilu.