Svébytná textilní technika označovaná jako „zapiastková“

Mnohé principy ochrany lidského těla a zdraví v minulosti můžeme hojně nalézt i v lidovém prostředí. Důležitá byla i ochrana před poraněním a úrazy. V horském prostředí Západních Karpat se v minulosti pro tyto účely uplatňovala svébytná textilní technika označovaná jako „zapiastková“.
„Zapiastková“ technika je pletení na formě využívající dvě soustavy nití – osnovu a útek. Do osnovy jsou souběžně vplétány dvě útkové nitě. Pro práci je potřeba mít formu, která předurčuje výsledný tvar a na níž je natažena osnova. Jednalo se o vytváření velice pevné vazby z nití, která umožňovala chránit některé části těla. Osnovu většinou tvořila pevná konopná nebo lněná příze, která se proplétala ovčí vlnou. Aby byl výrobek co nejvíce účelný a chránil i před chladem a nepříznivým počasím, používali horalé odolnou hrubou vlnu ovcí, které se chovaly na horských salaších. Tato vlna byla stáčena do tlustých pevných nití a před předením se rozvolňovala většinou pouze v prstech. Používala se nepraná, aby zůstaly zachovány vlastnosti zaručující její odolnost. Tímto způsobem se vyráběly především ochranné rukavice, čepice a také návleky nazývané zapiastky.
Technika byla využívaná i pro zhotovování obuvi, kdy se do ovčí vlny pro zvýšení pevnosti přidávaly také prasečí štětiny. Takováto obuv vhodná do horského terénu se opatřovala podrážkou z hrubého sukna a k nohám se mohla připevňovat vlněnými šňůrami.