„Kdybych teď zemřela, věděla bych, že můj život měl smysl. Díky nim,“ říká Vasylisa Haidenko a veselá kakofonie mladých hlasů ze sousední místnosti jí dává zapravdu. I díky Vasylise je dospívání v Charkově během ruské válečné agrese nejen snesitelné, ale dokonce i inspirativní. V centru pro mladistvé Ujava svítí světlo, teče voda a radiátory sálají teplem.
