Zúčtování se 160 německými vojáky za 500 obětí v Polsku: Čenstochová 1939

Když německé síly 1. září 1939 napadly Polsko a zahájily druhou světovou válku, rozpoutaly nejen vojenskou ofenzivu, ale také teror proti civilnímu obyvatelstvu. Město Čenstochová, ležící poblíž německých hranic, padlo 3. září bez odporu. To, co následovalo, se však stalo jedním z prvních velkých zločinů spáchaných Wehrmachtem během druhé světové války. Následující den se městem ozvala střelba – její původ zůstal nejasný. Němečtí vojáci, pravděpodobně zasažení vlastní palbou, falešně obvinili polské a židovské civilisty z útoku. V atmosféře paniky a odvety vtrhli do domů, bili obyvatele a shromáždili tisíce lidí na veřejných prostranstvích. Muži byli odděleni od žen a dětí. Někteří byli biti, jiní zastřeleni na místě. Civilisté byli nuceni ležet hodiny na zemi. Na Magistrátním náměstí, na Novém trhu i před kostely a továrnami prováděli němečtí vojáci hromadné popravy bez soudu. Svědci vypovídali o tom, že civilisté byli stříleni do týla a ponižováni před smrtí. Kostely byly přeměněny na věznice. Civilisté byli uzavřeni v kostele sv. Zikmunda a v katedrále, bez jídla a vody, nuceni spát mezi mrtvými. První nacistické zprávy uváděly 99 popravených. Pozdější exhumace odhalily nejméně 227 těl a historici odhadují, že skutečný počet obětí mohl dosáhnout 300–500 civilistů, Poláků i Židů, z nichž mnozí jsou známi jménem jako oběti tzv. „Krvavého pondělí“. Tím však příběh nekončí. Stejná 46. pěší divize, která provedla represálie, byla později nasazena na Ukrajině a na Krymu. Ve Feodosii v roce 1941 utrpěla těžké ztráty během sovětské odvety. Sovětští vojáci zabili a zohavili více než sto raněných německých vojáků, což někteří považovali za brutální odplatu za události v Čenstochové. Tyto represálie patří mezi první a nejbrutálnější zločiny druhé světové války – na které mnozí zapomněli, ale historie nikoli. || Vypravěč: Luboš Novák