Velitel nacistického tábora Dachau zmasakrovaný vězni, které týral - Heinrich Wicker

Ke konci války vedl Wicker několik pochodů smrti. Pochody smrti byly nucené evakuace vězňů nacistickým Německem při postupu spojeneckých sil. K těmto brutálním pochodům docházelo ke konci války, v letech 1944 a 1945, kdy se nacisté snažili přesunout vězně z koncentračních táborů hlouběji do území kontrolovaného Německem. Vězni, již tak zesláblí hladem, nemocemi a týráním, museli v drsných zimních podmínkách překonávat dlouhé vzdálenosti bez dostatku jídla, vody a přístřeší. Ti, kteří nestačili držet krok, byli často zastřeleni dozorci. Během těchto pochodů zemřely desítky tisíc vězňů, ať už kvůli vyčerpání, počasí nebo byli popraveni. Během jednoho z pochodů smrti, který se uskutečnil v březnu 1945 a který vedl Heinrich Wicker, zemřelo 170 vězňů. Byli buď zavražděni, nebo zemřeli vyčerpáním. 28. dubna 1945 převzal Wicker vedení koncentračního tábora Dachau poté, co se velitel Martin Gottfried Weiss téhož dne stáhl před postupujícími americkými jednotkami. Wickerův plán spočíval v tom, že se za pomoci delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže Victora Maurera vzdá Američanům. Ten ho přesvědčil, aby nedezertoval a vězně neevakuoval, což by pro ně znamenalo nevyhnutelnou smrt, ale aby celý tábor předal americké armádě. Wicker, který si uvědomoval bezvýchodnost situace, předal 29. dubna 1945 tábor generálu Henningu Lindenovi ze 42. pěší divize 7. americké armády...