Stutthof 1946 – Osud 11 dozorců SS po válce

Dne 1. září 1939 nacistické Německo napadlo Polsko, čímž začala druhá světová válka a jedno z nejtemnějších období evropských dějin. Již během prvních dnů okupace Němci zřídili Stutthof, první nacistický koncentrační tábor vybudovaný mimo hranice Německa, nedaleko Gdaňsku, tehdejšího Danzigu. Původně byl určen k internaci polských elit, duchovenstva a politických představitelů, ale rychle se proměnil v centrum teroru, nucené práce a masového zabíjení. Během války prošlo systémem tábora Stutthof a jeho 105 pobočných táborů více než 100 000 vězňů. Nejméně 60 000 z nich zahynulo. Mezi oběťmi byly i ženy a děti, zejména poté, co se tábor v roce 1944 stal součástí tzv. „konečného řešení“. S postupem spojeneckých armád byly tisíce vězňů nuceny k pochodům smrti nebo přímo zavražděny na pobřeží Baltského moře. Když Rudá armáda v květnu 1945 Stutthof osvobodila, našla jen malé množství přeživších, kteří se skrývali v ruinách tábora. Po válce byli bývalí příslušníci SS a dozorci – muži i ženy – postaveni před soud v rámci stutthofských procesů. Jedenáct pachatelů bylo odsouzeno k trestu smrti a v červenci 1946 veřejně popraveno v Gdaňsku před davem 200 000 lidí. Mezi nimi byly i dozorkyně, jejichž krutost vůči vězňům se stala nechvalně proslulou. Tento dokument se zaměřuje na koncentrační tábor Stutthof, jeho oběti, pachatele a vzácný okamžik, kdy spravedlnost dostihla ty, kteří za tyto činy nesli odpovědnost. || Vypravěč: Luboš Novák