Ruský nacistický generál, který neunikl spravedlnosti: Moskva 1947

Když nacistické Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz, válka znovu otevřela staré rozpory, které se po ruské občanské válce nikdy zcela nezahojily. Pro některé bývalé důstojníky poraženého Bílého hnutí to představovalo příležitost pokračovat v boji proti sovětské moci. Mezi nimi byl i Andrej Škuro, bývalý kozácký generál, který během první světové války i ruské občanské války velel jezdeckým jednotkám. Proslul odvážnou taktikou a nepředvídatelnou povahou. Po vítězství bolševiků strávil řadu let v exilu, cestoval po Evropě a snažil se vybudovat nový život daleko od Ruska. Druhá světová válka však vše změnila. Když německá vojska pronikala hluboko na sovětské území, Škuro se rozhodl spolupracovat s nacistickým Německem. Podílel se na organizaci kozáckých jednotek sloužících pod německým velením, především při protipartyzánských operacích ve východní Evropě a na Balkáně. Tyto operace byly provázeny tvrdými represáliemi a násilím vůči civilnímu obyvatelstvu. Škurův podíl i činnost jednotek s ním spojených jsou dnes zkoumány jako součást širších dějin kolaborace během války. Po skončení konfliktu byl Škuro zajat a předán sovětským úřadům. V roce 1947 byl v Moskvě postaven před soud a odsouzen. Jeho příběh ukazuje, jak složitá rozhodnutí museli lidé v době velkých historických otřesů činit – kdy ideologie, osobní minulost i příležitost mohly vést k rozhodnutím s dlouhodobými následky. || Vypravěč: Luboš Novák