Prosili o život, ale přišla spravedlnost. První poválečný proces s nacisty v Krasnodaru

Krasnodarský proces představoval jedno z prvních veřejných stíhání nacistických válečných zločinů během druhé světové války. Po německé invazi do Sovětského svazu v rámci operace Barbarossa v červnu 1941 se masové vraždy staly systematickým nástrojem okupace na východní frontě. Ve městech jako Krasnodar se německé síly – včetně Wehrmachtu, jednotek SS, důstojníků Gestapa a Sonderkommanda 10a Einsatzgruppe D – zaměřovaly na Židy, komunisty, partyzány a civilisty. Když Rudá armáda v únoru 1943 Krasnodar osvobodila, vyšetřovatelé odhalili masové hroby a zdokumentovali důkazy o zvěrstvech, včetně použití mobilních plynových vozů. Sovětské úřady reagovaly uspořádáním vojenského tribunálu v červenci 1943. Na rozdíl od pozdějších norimberských procesů se tento proces zaměřil především na sovětské kolaboranty, kteří pomáhali německým okupačním silám při zatýkání, střežení vězňů a napomáhání zločinům. Před soudem stanulo jedenáct obžalovaných. Osm z nich – včetně Vasilije Tiščenka, Ivana Rečkálova, Michaila Lastoviny, Nikolaje Puškareva, Grigorije Misana, Yunuse Naptsoka, Ivana Kotomceva a Ignatije Kladova – bylo odsouzeno k trestu smrti. Dne 18. července 1943 byly popravy vykonány na hlavním náměstí v Krasnodaru před davem přibližně 30 000 lidí. Celá událost byla natočena a široce propagována po celém Sovětském svazu. Krasnodarský proces odhalil mechanismy nacistického teroru v okupovaném Rusku a poukázal na roli kolaborace při umožnění masového zabíjení. Přestože nebyli přímo souzeni němečtí velitelé, stal se jedním z prvních příkladů válečné spravedlnosti a zdůraznil, že váleční zločinci a kolaboranti budou pohnáni k odpovědnosti. || Vypravěč: Luboš Novák