Poprava Hanse Aumeiera - Extrémně sadistického nacistického velitele v táborech Osvětim a Kaufering

...Na svobodu se jich dostalo pouze devět. V odvetě esesáci popravili 20 vězňů zastřelením a více než 300 Poláků z trestné roty zavraždili v plynové komoře. Hans Aumeier se těchto represí zúčastnil. Aumeier byl všem vězňům známý tím, že bije a kope za sebemenší prohřešek - například za to, že nepochodovali v tempu a rytmu orchestru. Byl to alkoholik a v opilosti bezdůvodně po vězních střílel. Jednou při rozvozu chleba vypadly z vozu kousky na zem. Když se na ně hladoví vězni vrhli, Aumeier přiběhl, začal je rozhánět a mlátit. Po válce přeživší z Osvětimi vypověděli, že kdykoli se objevil Hans Aumeier, esesáci, kteří dohlíželi na práci, se začali k vězňům chovat velmi krutě, křičeli na ně a ještě více je bili. Aumeier se také aktivně účastnil selekcí na železniční rampě, kdy byli příchozí seřazení do dvou zástupů vybíráni na práci nebo na smrt. Hans Aumeier kradl věci zavražděných obětí včetně zlata a poté, co to velitel tábora Rudolf Höss zjistil, poslal Aumeiera za trest v polovině srpna 1943 vybudovat a založit koncentrační tábor Vaivara v Estonsku. Vzhledem k tomu, že hlavním účelem těchto táborů bylo co největší využití pracovní schopnosti vězňů, nedocházelo v nich k rozsáhlému zabíjení práceschopných osob. Vězni museli pracovat v nedalekém lese, v kamenolomu nebo při těžbě ropných břidlic. Hans Aumeier se stal velitelem tábora a pod jeho dohledem personál tábora prováděl selekci vězňů, kteří byli příliš staří nebo nemocní na to, aby mohli pracovat. Od srpna 1943 do února 1944, kdy byl tábor v provozu, bylo v nedalekých lesích zastřeleno více než 1 000 mužů, žen a dětí. V prosinci 1944 se Aumeier stal velitelem Kauferingu, což byl název systému jedenácti podtáborů z komplexu koncentračního tábora Dachau. Podmínky v Kauferingu byly hrozné. Vězni deportovaní do každého z 11 podtáborů si ubytování museli postavit sami. Vzniklé chatrče, částečně zasypané pro maskování před leteckými průzkumy, byly absolutně nevyhovující ochranou před vlivy počasí. Déšť a sníh prosakovaly hliněnými střechami a chýše byly zamořeny havětí. Vězni museli spát na slámě, která byla rozprostřena po podlaze. To málo jídla, které vězni měli, jim brali dozorci SS a ti, kteří byli nemocní, byli krmeni ještě méně. Docházelo dokonce k případům kanibalismu a někteří vězni se tak zoufale snažili uniknout ze své hrůzné reality, že se pokusili spáchat sebevraždu vrhnutím se na elektrické oplocení. V Kauferingu Aumeier vězně týral a zabíjel, stejně jako úmyslně zanedbával jejich péči. Během existence kauferingského tábora mezi červnem 1944 a dubnem 1945 zemřelo patnáct tisíc z 30 tisíc vězňů hlady, na nemoce, byli popravení anebo nepřežili pochody smrti. V lednu 1945 Hans Aumeier převzal funkci velitele policejního zajateckého tábora Grini v nacisty okupovaném Norsku. Zacházel zde s vězni úplně jinak než v předchozích táborech. Aumeier k nim byl shovívavý, spolupracoval s norským Červeným křížem a dokonce jeho členy nechal vstoupit do tábora. 7. května 1945 vězně propustil a tábor uzavřel. Díky MI6, britské tajné službě, byl 11. června 1945 zajat v uniformě SS britskými silami. V následujícím roce byl vydán do Polska, kde byl souzen v Osvětimském procesu, který začal 24. listopadu 1947 a trval jeden měsíc. U soudu tvrdil, že nevěděl nic o plynových komorách a že nikdy nikoho nezabil a stejně tak žádný z jeho mužů. Dokonce uvedl, že důkazy proti němu byly předloženy svědky, kteří ho pronásledovali svou nenávistí. Uvedl také, že pokud bude shledán vinným a odsouzen k smrti, „zemře jako obětní beránek pro Německo“. Aumeier navíc tvrdil, že opakovaně požadoval od svých nadřízených převelení na frontu, ale jeho žádostem nebylo vyhověno. Jeho lži mu však nepomohly uniknout spravedlnosti. 22. prosince 1947 polský Nejvyšší národní tribunál v Krakově odsoudil Aumeiera k trestu smrti oběšením. Bylo mu 41 let, když byl 24. ledna 1948 popraven.