Nejobávanější nacistka z Buchenwaldu: Ilse Koch

Ilse Koch byla jednou z nejslavnějších ženských postav nacistického Německa a symbolem krutosti v systému koncentračních táborů Třetí říše. Byla známá jako manželka Karla Otty Kocha, velitele koncentračního tábora Buchenwald, a její jméno se stalo synonymem teroru, zneužívání a morálního rozkladu nacistické moci během druhé světové války. Narodila se roku 1906 v Drážďanech jako Ilse Köhlerová, vstoupila do NSDAP na počátku 30. let a později se provdala za ambiciózního důstojníka SS Karla Otta Kocha. Díky tomuto vztahu získala mimořádný vliv v táborovém systému, zejména v Buchenwaldu poblíž Výmaru. Ačkoli nezastávala oficiální velitelskou funkci, svědci popisovali, že uplatňovala moc nad dozorci i vězni, účastnila se trestů, ponižování a činů extrémní brutality. Přeživší ji obviňovali ze sadistického chování, bití, podněcování násilí jezdeckým bičem a vybírání vězňů k týrání. Proslavila se obviněními, že shromažďovala lidskou kůži s tetováním jako morbidní trofeje — tvrzení, která byla v poválečných procesech částečně zpochybňována, ale upevnila její pověst tzv. „Čarodějnice z Buchenwaldu“. Do jejího okruhu patřili další nechvalně známí příslušníci SS, například Hermann Florstedt a táborový lékař Waldemar Hoven. V roce 1943 byl Karl Otto Koch zatčen samotnou SS za korupci a vraždu a krátce před koncem války popraven. To však Ilse Koch nezbavilo odpovědnosti. Po porážce Německa byla zatčena americkými jednotkami a v roce 1947 souzena v dachauských procesech. Původně odsouzena na doživotí, její případ vyvolal politickou kontroverzi, která vedla k dočasnému zmírnění trestu, než německý soud opět obnovil doživotní trest. V roce 1967 ve věznici Aichach spáchala sebevraždu. Její případ zůstává jedním z nejdiskutovanějších příkladů ženské pachatelky holokaustu — ukazuje, že moc, ideologie a krutost sahaly daleko za hranice formálních velitelských struktur. || Vypravěč: Luboš Novák.