Majdanek 1944: Den zúčtování s německými dozorci tábora

Majdanek, nacházející se na jihovýchodním předměstí Lublinu v Němci okupovaném Polsku, byl původně založen koncem roku 1941 jako tábor pro válečné zajatce. Brzy se však z něj stal plnohodnotný koncentrační a vyhlazovací tábor. Majdanek, vybudovaný na příkaz Heinricha Himmlera, šéfa SS, a spravovaný Odilo Globocnikem, vedoucím SS a policie v lublinském distriktu, měl sloužit jak hospodářským, tak genocidním účelům. Tábor byl navržen pro 150 000 vězňů, což z něj alespoň na papíře činilo jeden z největších táborů v celé okupované Evropě. Logistické problémy a měnící se průběh války však nacistům zabránily tento rozsáhlý plán plně realizovat. Majdanek se skládal ze tří hlavních sektorů: administrativní zóny SS, hospodářské zóny s dílnami a skladovacími budovami a tábora pro vězně. Ten obsahoval pět polí přelidněných dřevěných baráků, kde byli vězni nuceni žít v tak primitivních podmínkách, že se zde rychle šířily nemoci a smrt. Prakticky nebyly udržovány ani základní hygienické podmínky. Vězni snášeli v zimě mráz a v létě úmorné vedro, okna byla často rozbitá a ochrana před živly malá. V barácích určených pro několik stovek lidí jich časem bylo více než tisíc, což vytvářelo živnou půdu pro vši, tyfus a další smrtelné nemoci. Majdanek fungoval jako koncentrační tábor i jako místo vyhlazování. Vězni pocházeli z téměř třiceti zemí. Většinu tvořili polští Židé a etničtí Poláci, ale bylo zde také mnoho vězňů ze Sovětského svazu, Slovenska a protektorátu Čechy a Morava. Další vězni pocházeli ze západní Evropy, včetně Francie, Belgie a Nizozemska, zejména ke konci existence tábora, kdy tam nacisté začali přesouvat nemocné a vyhublé vězně z jiných táborů. Mezi vězni byli sovětští váleční zajatci, členové odboje, civilní rukojmí, vysídlené rodiny a celé běloruské vesnice deportované v odvetě za partyzánskou činnost. Někteří vězni byli pouze chyceni při pouličních pochůzkách nebo obviněni z pomoci odboji....