Jak hříchy německé 6. armády vedly k jejímu zániku u Stalingradu

V srpnu 1941 obsadila německá 6. armáda ukrajinské město Bila Cerkva. Události, které následovaly, patří k rané fázi holokaustu na východě Evropy. Spolu s postupující armádou dorazily i jednotky Einsatzgruppe C, jejichž úkolem bylo „zajištění“ týlu. Ve skutečnosti však prováděly systematické likvidace civilního obyvatelstva, zejména židovské komunity. Během několika dní byli obyvatelé města shromažďováni a odváženi na okraj, kde probíhaly hromadné popravy. Wehrmacht poskytoval logistickou podporu, zatímco samotné akce řídili důstojníci Einsatzkommanda. Na operacích se podíleli i místní pomocníci. Podle dochovaných svědectví šlo o organizovaný proces, který probíhal bez většího odporu a za účasti více složek německé okupační správy. Zvláštní kapitolu představuje osud přibližně devadesáti dětí, které po těchto událostech zůstaly v jedné z budov ve městě. Němečtí vojenskí kaplani upozornili na jejich stav a pokusili se situaci řešit prostřednictvím armádního velení. Jejich žádosti však byly zamítnuty a rozhodnutí vyšších důstojníků vedlo k tragickému vyústění celé situace. Události v Bile Cerkvi ukazují, jakým způsobem fungovala spolupráce mezi jednotlivými složkami nacistického aparátu. Nešlo pouze o izolované akce, ale o součást širší politiky, která byla realizována systematicky a s podporou vojenských struktur. Zároveň poukazují na roli jednotlivců, kteří se snažili zasáhnout, ale jejich možnosti byly omezené. Po válce byli někteří z odpovědných postaveni před soud. Paul Blobel, který operace nařídil, byl odsouzen v rámci norimberských procesů a popraven. Jiní, včetně polního maršála Waltera von Reichenaua, zemřeli ještě předtím, než mohli být souzeni. Tento příběh zůstává důležitým svědectvím o fungování okupační politiky a rozhodování, které mělo zásadní dopad na místní obyvatelstvo. || Vypravěč: Luboš Novák