Alchymie nástrojem špionáže

Obecná představa o dávných alchymistech, marně hledajících elixír mládí a urputně usilujících o přeměnu běžných kovů ve zlato pomocí bájného kamene filosofů, mívá komický nádech. Bývají považováni buď za pošetilé blázny, nebo za vychytralé šarlatány. Většinou však šlo o skutečné vědce, kteří vycházeli ze špičkových teorií své doby a prošlapávali cestu řadě pozdějších vědních oborů. Počátky alchymie sahají do starověku, jejím vrcholným obdobím se ale stalo šestnácté století, kdy se rozšířila po celé Evropě v rámci renesančního zájmu o zapomenuté dědictví antiky. Jedním z jejích tehdejších center byla i Praha císaře Rudolfa II., kde mimo jiné působily dvě nejznámější a také nejkontroverznější postavy tehdejšího hermetismu, alchymisté, mágové, ale i aktivní angličtí špioni, John Dee a Edward Kelley. Dee byl mimořádně sečtělým vzdělancem, matematikem a geografem, těšil se exkluzivní důvěře anglické královny Alžběty I., jejímž byl rádcem a dvorním astrologem, a působil také jako diplomat a zpravodajec. Na druhé straně byl až absurdně důvěřivým stoupencem magie a okultismu vůbec. Řídil své kroky podle doporučení svého spirituálního průvodce, údajného ducha zemřelé dívky Madimé. Podle všeho se učený doktor Dee stal objektem manipulace svého kolegy, Edwarda Kelleyho, podvodníka, který nakonec sám uvízl v sítích, které vytvořil, a našel v rudolfinské Praze svou smrt. Hledání alchymického zlata totiž není procesem hmotným. Odehrává se v srdci člověka a kamenem filozofů je láska. Historie naší země je plná otazníků a témat, o kterých se nemluví. Odhalte jejich tajemství na primaplus.cz