"Jakmile člověk jednou v něčem ustoupí, tak podruhé ustoupí také," říká umělkyně Jitka Svobodová

Jitka Svobodová (*1941) se dlouhodobě věnuje médiu kresby. I když vystudovala malbu a počátek její umělecké cesty patřil právě malířství, od poloviny 70. let 20. století se stala kresba doménou její tvorby. V ní se Jitka Svobodová opakovaně vrací k základním dějům v přírodě a osobním životě. V kresbách panuje bezčasí, minimalistický přístup, strohost i jemnost zároveň. Autorka nenabízí složité metafory, ale pravdu o tvarech, jejich poměrech, jednoduchost přímého neasociativního pohledu. V kresbách je obsažen jakýsi meditativní filozofický rozměr; divák je do nich vtažen jako do jiné a přece tak známé reality. Svobodová se nikdy nepřidávala k dobovým trendům, vždy si obhájila své solitérní místo na české scéně. Po roce 1989 se stala vedoucí ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působila více než dvacet let.