Koncem šedesátých let se zařekla, že nikdy nedá (sebemenší šanci) komunistovi. „Někteří zájem měli, ale nepřicházelo v úvahu,“ vypráví v podcastu U Poláčka dokumentaristka Helena Třeštíková.
Vzpomíná na sebeupálení Jana Palacha i na demonstrace proti okupačním vojskům. Všechno zažívala v přímém přenosu, protože bydlela na pražském Václavském náměstí. „Jako dítě jsem v polovině šedesátých let mohla chodit na všechna představení v Semaforu,“ vybavuje si. „Jednou jsme tam s kamarádkami cíleně vyrazily za idolem Waldemarem Matuškou, ale najednou se na jevišti objevil úplně jiný zpěvák, jmenoval se Karel, a najednou už jsem nemilovala Matušku, nýbrž Gotta.“
