„Z naší rodiny se fakticky zachránili jenom tři a otec,“ vzpomíná Alexander Bachnár

Pochází z topoľčanské početné, levicově zaměřené židovské rodiny. Ještě před válkou vstoupil do hnutí Hašomer Hacair, které usilovalo o vznik samostatného izraelského státu v Palestině. V únoru 1940 musel narukovat do 6. pracovního praporu. V roce 1942 ho přeložili do koncentračního tábora v Novákách, pracoval tam jako učitel a ředitel školy a zároveň se zapojil do ilegální činnosti v rámci tábora. Po vypuknutí SNP převzali vězni kontrolu nad velením tábora a odešli k partyzánským jednotkám. Účastnil se několika významných bojů, demobilizován byl v Badíne. Názorově vždy tíhnul ke komunismu. Antisemitismus však po únoru 1948 nezmizel, po procesu s Rudolfem Slánským byl vyhozen z místa redaktora deníku Pravda a pracoval jako svářeč. Po Stalinově smrti mohl znovu působit jako novinář v deníku Práce. V roce 1969 byl však z tohoto místa vyhozen jako pravicový antisocialistický element.