„Vidím, jak Petru cpou do auta dva chlapi, bouchla dvířka a zmizeli,“ vypráví Viktor Parkán

Dvanáct let pracoval Viktor Parkán (1946) jako kulisák Vinohradského divadla. Po okupaci v roce 1968 těžce nesl, jak „lidé ze strachu nebo z vypočítavosti obraceli kabáty“. V té době se nicméně jeho kolegou stal hudebník a významná postava undergroundu Charlie Soukup, který ho přivedl do bytu rodiny Němcovy v Ječné ulici, centra neoficiálního kulturního a intelektuálního života. Velmi ho oslovil dopis Václava Havla tehdejšímu prezidentu Gustávu Husákovi, který srozumitelně vystihoval společenskou krizi. On i manželka Petra podepsali Chartu 77. Na konci 70. let také koupili bývalý zájezdní hostinec v Řepčicích u Litoměřic, zde se jim narodily tři děti. Nejmladšímu byl za kmotra Václav Havel. Brzy nato jim úřady domov vyvlastnily a srovnaly se zemí, údajně proto, že tam měla stát točna pro autobusy – nikdy žádná nevznikla. Po sametové revoluci nastoupil Viktor Parkán na ministerstvo vnitra, měl na starost migrační a azylovou politiku.