„První cela je jako první láska, na tu už nikdy nezapomeneš.“ Vězeňské úvahy Františka Stárka

Jeho protikomunistické smýšlení silně ovlivnila kolektivizace v 50. letech, kvůli které jeho rodiče přišli o majetek. Už v mládí se zhlédl v beatnické kultuře a bojoval za své dlouhé vlasy, které byly považovány za symbol nesouhlasu s režimem a jejich nošení orgány tvrdě potlačovaly. Po maturitě odešel do Prahy, kde se blíže seznámil s undergroundovou scénou. V rámci procesu s Plastic People byl odsouzen na 8 měsíců, které strávil na Borech v Plzni. Vydával samizdatový časopis Vokno a v protirežimních aktivitách neustával ani po znárodnění statku na Nové Vísce či dalším věznění v 80. letech. V době Sametové revoluce si odpykával dvou a půl letý trest ve vězení, propuštěn byl na prezidentskou amnestii. Celý životní příběh Františka „Čuňase“ Stárka naleznete v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/starek-frantisek-1952