Herečka Táňa Fischerová stála v životě před jednou krutou volbou, co dál se svým postiženým synem, který prodělal po narození mozkovou obrnu a byl nepohyblivý. V sedmi letech skončila možnost vozit ho do školky pro děti s tímto typem postižení, a herečka si netroufla o syna sama starat. Dala ho tedy do ústavu, odkud si ho brala na pět měsíců v roce. Pomohlo jí to na konci života, kdy se prala s vážnou nemocí. Umírala s pocitem, že její syn má někde jinde svůj domov, kde je zvyklý.
