Čeněk Petelík nebyl úplně černobílou postavou a hodným vězeňským dozorcem nebyl vždycky, na některých vězních se obohacoval, jiným ale naopak pomáhal – zprostředkovával písemný styk s rodinou nebo rozdával cigarety. S vězni také často hrál karty a umožňoval poslouchání zahraničního rozhlasu. Toto chování dozorců bylo ale v tehdejší době běžné. Když byl ale přeložen na oddělení politických vězňů, začala se stahovat mračna. Režim byl mnohem přísnější, vězni byli denně mláceni, což Petelík těžce nesl. Nakonec byl tak dlouho vyslýchán, až se přiznal i k tomu, co neudělal.
