Říkali si černí baroni a dřeli jako otroci u pomocných technických praporů

Vojnu na dobu neurčitou trávili „nepřátelé státu“ otrockou prací v dolech a na stavbách u Pomocných technických praporů (PTP). Vznikly před 70 lety a končili v nich soukromí zemědělci, duchovní, živnostníci či příslušníci šlechty. Žili v zavšivených chlívcích. Natěsnáni jako sardinky spali na palandách ve třech patrech nad sebou. Často neměli toalety a umývárny. Umírali při neštěstích v hlubinných dolech, po těžkých úrazech na stavbách odcházeli domů jako mrzáci. Řada z nich „ztvrdla“ na vojně protizákonně tři a čtvrt roku místo obvyklých dvou let. Říkalo se jim pétépáci nebo černí baroni podle barvy na výložkách uniforem. Armáda je považovala za podřadné vojáky. Nesměli nosit zbraň a měli jedinou, a sice nejnižší hodnost. Vojíni. Od 1. září 1950 do 1. května 1954 sloužili u Pomocných technických praporů (PTP), založených rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky. Jejich velitelé jim slibovali, že se z pracovních táborů dostanou jen „s nohama napřed“.