Nikdo se za mě nezaručil, takže jsem čtyři roky nesměl vycestovat, říká Milan Kužela

Hokejový obránce Milan Kužela (1946) hrál v týmu, který v roce 1972 po dlouhých devíti letech porazil sovětské mužstvo a získal zlatou medaili. Rok nato přivezla reprezentace bronz z Moskvy, pak stříbro z Helsinek. V roce 1974 ale utekli do Kanady dva útočníci reprezentace a možná emigrace dalších se stala pro státní bezpečnost velkým tématem. Když v tomto roce Kužela cestoval na reprezentační soustředění do Německa, na hranicích ho společně s Jiřím Bublou vysadili z autobusu a poslali domů. Zatímco za Bublu se jeho klub zaručil, Kužela mohl za hranice až v roce 1979. „Nejlepší hokejová léta jsem hrál jen za Slovan,“ vypráví. „Kdyby se klub zaručil, mohl jsem hrát za reprezentaci, možná i na olympiádě.“ K hokeji se dostal Kužela díky tomu, že jeho otec pracoval na zimním stadionu, kam se s rodinou také přestěhoval. Tady si ho všiml trenér Michal Polóni, v jedenácti letech nastoupil Kužela do dorostu Slovanu Bratislava, se Slovanem pak byla spojena převážná část jeho hokejové kariéry. Začátkem 80. let byl ale kvůli neshodám s vedením přesunut, šel hostovat do Bučiny Zvolen. Poté působil jako trenér v nižší lize, pak v západoněmeckém HC Burgau. Dres s jeho jménem je umístěn v Síni slávy slovenského hokeje.