Den, kdy začal přelomový sjezd sovětských komunistů (14. únor 1956)

Nikita Chruščov musel kvůli své politice a kritickému pohledu na stalinské období velmi často bojovat s vnitřní opozicí. Už v roce 1957 na příklad čelil pokusu o puč, za nímž stála trojice Molotov (za Stalina ministr zahraničí, v té době místopředseda vlády), Malenkov (bývalý předseda a v té době místopředseda vlády) a Kaganovič (Chruščovův bývalý ochránce, v té době rovněž místopředseda vlády). Chruščov pokus zlikvidoval, jeho organizátory však nenechal popravit ani internovat, pouze je odstavil z vrcholných funkcí. Nakonec Chruščov vydržel ve funkci až do října 1964, kdy ho tehdejší komunistické vedení odstranilo a na jeho místo dosadilo tehdejšího muže číslo 2 ve stranické hierarchii Leonida Iljiče Brežněva. Druhou Chruščovovu funkci, předsedy vlády, převzal Alexej Kosygin. Formálně požádal Chruščov o uvolnění z obou funkcí sám – „ze zdravotních důvodů a kvůli pokročilému věku“. Po odchodu z politiky žil Chruščov v ústraní a zapomnění, které bylo stranickými špičkami aktivně udržováno – například Velká sovětská encyklopedie ho vůbec neuváděla mezi významnými komisaři Rudé armády z doby 2. světové války. Nikita Chruščov zemřel v září 1971 na srdeční selhání. Neměl státní pohřeb a hlavní stranický list Pravda oznámil jeho skon ve zprávě, která měla jednu jedinou větu…