Nejlepší je umřít na jevišti. Václav a Jan Neckářovi o boji s afázií i motivaci pokračovat dál

Jeden den točil Václav Neckář zábavnou show, ve které účinkoval s bratrem Janem, a o 24 hodin později nebyl ve stejném klubu schopen přečíst z připravených kartiček vtip. „Cesta k textům a ke slovům se prostě ucpala,“ popisuje Jan, jakým způsobem se u jeho staršího sourozence projevila afázie. Tehdy byl přesvědčený, že si společně zahráli naposled. Nadějná přitom nebyla ani prognóza lékaře, který legendu českého popu následně ošetřoval a který novinářům sdělil, že už si nezazpívá. Nestalo se. Václav se znovu začal učit slabiky, ty skládat do slov a z těch vytvářet věty. O rok později vystoupil v Lucerně na koncertě ke svým šedesátinám. Dnes žije s poruchou produkce a porozumění řeči 20 let.
00:00 Den, který jim změnil život
03:26 Co je afázie
07:34 Co si pamatuje
08:19 Předsudky
12:40 Motivace pokračovat
14:44 Pomoc afatikům
16:38 Nová deska
18:20 Společné začátky