Ten chlapec o šachu nic neví. Příběh Karpova - 2. díl
Rok 1970. Mladý Karpov získává titul velmistra, když deklasuje osmi násobného přeborníka Maďarska.
Anatolij Karpov se narodil 23. května 1951 ve městě Zlatoust v Čeljabinské oblasti, severovýchodně od Kazachastánu.
Šachy se začal učit už ve čtyřech letech, jeho kariéra nabírala na rychlosti. Už ve dvanácti byl přijat na prestižní šachovou školu Michaila Botvinnika.
Sám Botvinnik o Karpovovi řekl: „Chlapec nic o šachu neví.
V této profesi v budoucnu pro něj není místo.“ Karpov uznal, že jeho znalosti šachu byly mizivé. O teorii se nezajímal, pouze hrál - a hrál dobře. Sám Botvinnik se mu ale snažil pomáhat, dával mu domácí úkoly, musel číst knihy o šachu a pilně cvičit.
Karpov si vzal rady k srdci a brzy, v patnácti letech se stal nejmladším držitelem titulu národního mistra v šachu. Vyrovnal tak rekord Borise Spasského z roku 1952. Prvního mezinárodního turnaje se Karpov účastnil roku 1967 v Třinci, to žádný titul ještě nezískal.
Na mistrovství Evropy juniorů v Groningenu už vyhrál svůj první mezinárodní titul. Po ukončení střední školy, kde obdržel zlatou medaili za vynikající akademické kvality, nastoupil Karpov na Moskevskou státní univerzitu, kde studoval matematiku. Později přešel na Leningradskou státní univerzitu, kde absolvoval v oboru ekonomie. Důvodem jeho přestupu měl být údajně trenér Semjon Furman, který v Leningradu žil. Roku 1969 se Karpov účastnil Juniorského šachového světového šampionátu, kde se stal prvním hráčem, který se dostal do finále bez jediné porážky.
To se naposledy povedlo roku 1955 Spasskému. Roku 1970 se na mezinárodním turnaji v Caracasu ve Venezuele dělil o čtvrté místo a získal titul velmistr.
