Nežmetdinov – Tal: nezapomenutelná šachová lekce z Baku
13. července 2025461
Na přelomu listopadu a prosince 1961 se v ázerbájdžánském Baku konalo 29. mistrovství SSSR. Byla to přehlídka šachové elity, turnaj nabitý mistry světa, mezinárodními mistry a mladými talenty. Zvítězil Boris Spasskij, ale v učebnicích šachu dodnes najdete jinou partii – souboj dvou mužů, kteří dobře věděli, co je to útočný šach. Michail Tal byl tou dobou už bývalým mistrem světa.
Jeho styl byl legendární: oběti, kombinace, odvaha hraničící s šílenstvím. Ale v Baku se mu příliš nedařilo. Ztrácel na Spasského a v 15. kole seděl naproti někomu, koho opravdu respektoval – Rashidu Nežmetdinovovi. Nežmetdinov možná neměl Talův titul ani slávu, ale měl pověst muže, který se nebojí ničeho a nikoho. Trenér, který dokázal své svěřence naučit hledat krásu v každém tahu.
Útočník, jehož nápady byly nečekané a nebezpečné. Tal o něm kdysi řekl, že nebyl teoretik s kartotékami a zápisky, ale pamatoval si své originální nápady – a ty byly smrtelně nebezpečné. Byli přátelé. Dokonce takoví, že před svým mistrovským zápasem s Botvinnikem pozval Tal Nežmetdinova do přípravy. Věděl, že jeho neortodoxní pohled na šach může být zbraní proti nejtvrdší obraně. A právě v Baku mu Nežmetdinov ukázal, že ani on sám před těmito zbraněmi není imunní.
Partie z 15. kola se proslavila dvěma klíčovými okamžiky: 17.Vxf6! a 21.e5! – odvážnými tahy, které Talovu obranu roztrhaly na kusy. Nebyla to náhoda ani štěstí. Byla to lekce z toho, co znamená chápat dynamiku pozice a nebát se riskovat.
Nežmetdinov nikdy nezískal titul velmistra. Přesto vyhrál pětkrát přebor Ruské republiky a stal se zasloužilým trenérem SSSR. Jeho partie se dodnes studují jako příklady čistého útočného umění. A tahle z Baku 1961 patří mezi ty nejzářivější. Je to víc než jen šachová partie. Je to připomínka, že respekt a přátelství se mohou spojit s tvrdým bojem u šachovnice.
Že i největší kouzelník někdy narazí na někoho, kdo vidí ještě o krok dál. A že krása šachu není jen v bodech a tabulkách, ale v odvaze a tvořivosti, která se nebojí žádného soupeře.