Naprosté ochromení špičkového velmistra: Aljechin vs. Nimcovič San Remo (1930)

Aljechin se stal mistrem světa až v roce 1927. Ale jeho talent byl obrovský. Již v roce 1914 skončil na slavném Petrohradském turnaji na 3. místě. Za mistrem světa Laskerem a geniálním Capablancou.

Ale před ostatní špičkou té doby. A další "zázrak" byl turnaj v Mannheimu (1914), kde skončil Aljechin na prvním místě 9,5 z 11 (!) před Vidmarem (8,5) Spielmannem (8) Breyerem, Marshallem a Rétim (všichni 7 bodů).

Jenomže vypukla první světová válka... Aljechin měl velmi pohnutý život. Zažil obě světové války, včetně občanské války v Rusku. A právě v roce 1919 byl odsouzen k trestu smrti zastřelením, ale doslova pár hodin před vykonáním rozsudku byl osvobozen. V roce 1921, přes sňatek (vzal si 41 letou ženu, jinak Aljechin měl slabost pro starší ženy a všechny jeho 4 manželky - v průběhu života - byly daleko starší než on) utekl do Francie.

A to je přesně ten moment, kdy Aljechin začne bojovat o šachovou korunu. Souhlasím s Garry Kasparovem, který na výrok Bobbyho Fischera: "šachový vývoj u Aljechina šel daleko pomaleji, než u většiny talentů. Ve věku 20-30 let hrál skvěle, ale plné síly dosáhl až dost po třicítce" reagoval něco jako: "byl bych zvědav jak by hrál sám Fischer po událostech z let 1914 - 1921." Aljechin vyhrává pak spoustu velkých turnajů.

Pamatuji si, jak jsem četl černé a bílé od A. Kotova - což je v podstatě šachový životopis Aljechina. A tam autor pěkně vykreslil obrovskou snahu Aljechina sehrát zápas s Capablancou. Aljechin vyhrává 10 velkých, mezinárodních turnajů a dostává se (konečně!) k zápasu o mistra světa. V roce 1927 se zdá být Capablanca neporazitelným, ale šachový svět zažívá šok, když Aljechin vyhrává celkem jasně tento zápas 6:3 (při 25 remízách !).

Mohu jenom za sebe napsat, že to je jeden z nejkvalitnějších zápasů o mistra světa. Zatímco Capablanca po roce 1927 uvadá, Aljechin kvete. Nejdříve vyhrává dva menší turnaje a poráží v bitvě o titul Jefima Dmitrijeviče Bogoljubova.

A pak přichází rok 1930. Hraje se turnaj v San Remu, kde Aljechin vyhrává 14/15 (!!) Před Nimcovičem (10,5), Rubinsteinem (10) a Bogoljubovem (9,5). Neuvěřitelný výkon. A v roce 1931 vyhrává turnaj v Bledu (20,5/26) (!!) před Bogoljubovem (15), Nimcovičem (14) Flohrem a dalšími. Nespletl jsem se, Aljechin měl náskok 5,5 bodu. Neuvěřitelná dominance. Aljechin dominuje světovému šachu do roku1935, kdy zcela nečekaně prohrává s Maxem Euwem v boji o titul mistra světa.

Aljechin jde znovu do sebe, přestává pít, kouřit. Kupuje si krávu (aby pil mléko :-) ). A přestože favoritem (při odvetě) je už Euwe v roce 1937, odlétá poražen. A to doslovně. Euwe dokázal pilotovat letadlo a létal letadlem.

Do dalšího osudu šachového světa zasahuje druhá světová válka. Aljechin - po pádu Francie - chce uprchnout do Ameriky, je ale zadržen. Chce pomoci své ženě Grace, tak hraje turnaje. Je to doba, kdy se dostáváme do našeho tématu +50. Aljechin slaví padesátiny v roce 1942. A právě na konci roku 1942 hraje Aljechin turnaj v Praze. Turnaj se hraje na jedenáct kol a před posledním kolem vede o bod geniální talent Klaus Junge (narozen 1924, byl důstojník wehrmachtu a padl v roce 1945, chvíli před koncem 2. světové války). Aljechin musí na první místo bezpodmínečně vyhrát, hraje právě s Jungem. Tuto partii rozebírám.

Aljechin i po padesátce hraje výborně, vyhrává skoro všechny turnaje, některé před P. Keresem. V roce 1946, při přípravě na zápas o mistra světa s M. Botvinnikem Aljechin umírá. Za nejasných okolností.

Dodnes se přesně neví co se stalo. Je samozřejmě obrovská škoda, že se ten zápas neuskutečnil. Kdo ví jak by to skončilo. Favoritem by byl bezesporu mladý Botvinnik. Na druhou stranu Aljechin byl šachový fanatik. Hrál výborně i po padesátce a měl ohromnou touhu hrát o mistra světa a navíc v SSSR. Od jeho útěku v roce 1921 už nikdy nebyl ve své vlasti. Alexandr Alexandrovič Aljechin byl geniálním šachistou.