Když každý tah znamená prohru – Fischer 1959

Bobby Fischer byl už jako šestnáctiletý fenomén, který dokázal proměnit šachovnici v učebnici. Partie z roku 1959 proti italskému šachistovi Osvaldu Rosetovi patří mezi ty, které se navždy zapisují do šachové historie – ne pro oběť figury či ohromující kombinaci, ale pro něco zdánlivě nenápadného: nevýhodu tahu. Roseto se ocitl v pozici, kde jakýkoli tah vedl jen k horšímu postavení. Každý jeho krok posouval partii blíže k nevyhnutelnému konci. Fischer s chladnou přesností ukázal, co znamená pravý zugzwang: okamžik, kdy by soupeř nejraději nehrál vůbec.