První část povídání se zvěrolékařem z Angoly žijícím dlouhá léta v Brně. Do Československa se dostal díky nedostatku formulářů pro studium v NDR. Česky se naučil v hospodě a na veterinu se dostal díky odmítnutí studia ruštiny. V době tzv. Normalizace si dovolil pronést větu, za kterou by jiní mohli na studia zapomenout : “Takový blbý jazyk, já se učit nebudu!”
