Existuje významnější dokumentární film, než je Muž s kinoaparátem? Snímek zapadá do tehdy relativně populárního žánru „symfonie velkoměsta“, nicméně jeho experimentální forma a stylistické prostředky pozvedly dílo nad konvenční kategorizaci. Dziga Vertov se pokusil vytvořit autentické dílo, které hovoří ryzím filmovým jazykem, prosté jazyka literárního či divadelního, a jak snímek na začátku divákovi zdůrazňuje, nevyužívá herce, scénář či mezititulky. K vytvoření celkového příběhu z jednotlivostí mu tedy dopomáhá zejména práce s kamerou (za níž stál autorův bratr), montážní střihové postupy příznačné sovětským filmovým avantgardistům a veškeré možné trikové efekty, jako například zpomalený pohyb, vícenásobná expozice nebo třeba i „stop-motion“ animace. Abych tedy odpověděl na otázku výše – patrně neexistuje.
