Rozárka a Márinka si Pelíšky pouštějí tak nahlas, že je Kristýna napomíná, aby ztlumily zvuk. „Sousedi by si mohli myslet, že jsem se zbláznila – pouštět si sama sebe ve dvacet let starém filmu,“ směje se Kristýna. Se štábem Blanky Kubíkové si dala sraz u domu, kde exteriéry Pelíšků Jana Hřebejka vznikaly. Tady byla Jindřiškou. A sešla se tu i s „Uzlinkou“, tedy Silvií Koblížkovou. Jak vzpomínají na Jiřího Kodeta? A na scénu téměř kaskadérskou? Kristýny rodiče pak během natáčení otevřeli téma, co s Kristýnou dělala popularita Pelíšků. Proč nechtěla jezdit tramvají a chodit do školy? Jak se vůbec k herectví dostala a jakým směrem se chtějí vydat její dcery? Jak se Kristýna cítí po narození třetího potomka v divadle? A o čem si povídá s Karlem Rodenem cestou na zájezdy?
