„Na herectví mě nevzali, že nemám hlas. Pomohla práce v dolech, pivo a tabák,“ vzpomíná Milan Kňažko

Odborníci na životosprávu by z něj radost neměli: Když chtěl jako kluk od dědečka peníze na kino, nedostal je. Na cigarety ano. „Tehdy se věřilo, že tabák je zdraví prospěšný,“ vysvětluje herec Blance Kubíkové. A i v pětasedmdesáti vyběhne schody k bratislavskému hradu, ani se nezadýchá. Když se kvůli „slabému hlasu“ nedostal na herectví, šel pracovat jako kulisák. „Po představení jsme zbourali kulisy a vydali se po barech. Tvrdil jsem o sobě, že jsem soudní znalec bratislavského nočního života.“ Aby si pořídil náležitou garderobu, musel si půjčit. Gáže kulisáka na splátky nestačila, tak šel pracovat do dolů. Jak vzpomíná na dobu, kdy tatínek byl zavřený z politických důvodů a maminka děti neuživila? Proč ve své krásné zahradě pěstuje hlavně fíky? Jaké přání splnil vnukovi? Kterou bratislavskou stavbu považuje za národní hanbu? A co o něm prozradili Jiřina Bohdalová a Jan Hrušínský?