Tonička strávila podstatnou část dětství mezi mořskými vlky, Igor miluje hřbitovy. „Když chceš poznat přítomnost, podívej se do minulosti,“ tvrdí. I pro jeho ženu byl jeden konkrétní hřbitov důležitý: Ten, na který chodila s babičkou. „Když ona a její kamarádky obstaraly hroby, posadily se na lavičku a já jsem jim hrála divadlo. A na moři pak tátovým kolegům také,“ vypráví Blance Kubíkové. Igora poznala jako hvězdu brněnského divadla, sama ještě studentka. A když jim, oběma jedináčkům, zemřel poslední z rodičů, rozhodli se, že oni jedináčka mít nebudou. Jak vzpomínají na svou svatbu? Co si o nich myslí jejich děti? Jak se orientují v bludištích? A co znamenají patníky před jejich chalupou?
