Vařákovy paseky - horská samota, která už nevstala z popela

Těsně před koncem 2. světové války se na samotě Vařákovy paseky dočasně usadili partyzáni ze skupiny Jana Žižky. V té době si však v okolních kopcích budovaly vysílací a pozorovací stanice i ustupující nacistické oddíly a 1. května 1945 přišlo až do Vařákových pasek několik německých vojáků. Došlo ke vzájemné přestřelce, při níž byl zabit jeden z partyzánů a jeden nacistický voják, jehož smrt se Němci rozhodli krutě pomstít. Z deseti stavení, které tehdy v osadě stály, jich osm vypálili, místní obyvatelé zajali a následně dlouze krutě vyslýchali. Díky prosbám německé farské hospodyně Aurélie Ludwigové byly později propuštěny matky s dětmi, zbývající čtyři zajatci však již bohužel takové štěstí neměli… Karla Vařáka, Jana Polčáka, Františka Žáka a Růženu Šopovou Němci nejprve mučili a poté chladnokrevně zastřelili. Od roku 1950 na Vařákových pasekách již nikdo nežil a poslední ze zdejších chalup byla v roce 1961 zbořena. Na někdejší horskou osadu, která se stala další obětí nacistického řádění na konci 2. světové války, tak upomíná pouze zbudovaný památník věnovaný všem jejich obětem.