Lejčkov – po prchajících nacistech zůstaly desítky nevinných obětí a hořících stavení

Vesnička Lejčkov se nachází ve zvlněné krajině Českomoravské vrchoviny, na samé hranici okresů Tábor a Pelhřimov. Samostatnou obcí se Lejčkov stal roku 1941, kdy zde bylo 15 stavení, v nichž žilo 97 obyvatel. V oblasti působilo od konce roku 1944 několik partyzánských skupin, které v posledních týdnech války především napadaly ustupující německé jednotky. Osmého května 1945 táhly po strategické silnici mezi Táborem a Pelhřimovem kolony ustupujících jednotek SS, wehrmachtu i německého civilního obyvatelstva. Následující den už byla komunikace téměř neprůjezdná. Již tak napjatou atmosféru dramaticky vyostřily nečekané výstřely, které okamžitě přešly v neřízenou ostrou palbu. Němci stříleli do prchajících civilistů i na jednotlivá lejčkovská stavení, která začala hořet, plameny pak postupně zachvátily další domy. Vyděšení obyvatelé se snažili ukrýt ve sklepích, z nichž je však záhy vyhnal hustý dým. Poté, co vyběhli ven před dům, se několik z nich stalo obětí pokračující německé palby. Řádění nacistů, které obcí v kolonách neustále projížděli, skončilo toho dne až ve večerních hodinách. Skutečná příčina této tragédie zůstává dodnes nevyjasněna, neboť se mnohdy rozchází informace z dobových pramenů a svědectví pamětníků. První teorie hovoří o tom, že vypalování Lejčkova a vraždění civilistů začaly poté, co na chaoticky ustupující Němce spustili z lesa palbu partyzáni. Druhá tvrdí, že střelbu mezi sebou zahájili – ať už náhodně, či záměrně – příslušníci SS a wehrmachtu ve snaze prorazit si cestu ucpanou silnicí. Svou roli bohužel sehrál i fakt, že v důsledku všeobecného nadšení z blížícího se konce války zapomněli lidé na opatrnost a leckdy přímo z bezprostřední blízkosti sledovali, jak po strategicky důležité komunikaci prchají německé jednotky směrem na západ. Lejčkovský masakr, jeden z posledních na našem území za 2. světové války, si vyžádal celkem 24 obětí a několik zraněných. Zničeno bylo 8 stavení, mnohé další byly vážně poškozeny. Zdevastovanou část Lejčkova se po roce 1945 podařilo znovu vystavět i díky výtěžku z veřejné sbírky. Pachatelé vražedného útoku nebyli nikdy potrestáni.