Schůzka s režisérem Tomášem Vorlem probíhá v pražském Braníku. V domě, který postavili jeho prarodiče a on v něm bydlí. Má tu i kostymérnu, studio a dílnu, v níž kutí více než půl století. „Odjakživa miluju kov a dřevo,“ říká Vorel. Ostatně rukama pracuje rád, což je důvod, proč u svých filmů stojí za kamerou. Ta je, jak doslova říká, dost těžká.
