Festivalový film Sirat: Zvuková i obrazová jízda, těžké emoce. Jak se líbil Jiřímu Macháčkovi?

Asi neusnu, už chci domů. Tak silně zapůsobila půlnoční projekce filmu Sirat na festivalové diváky. O filmu Do dunících soundsystémů se opírá ostré slunce, hlasité beaty se odráží od marockých skal a zpocená těla se oddávají extatickému tanci. Sem, na nelegální rave party, Luise zavedlo pátrání po dceři. Je ale opět neúspěšný. Nová stopa ho vede hlouběji do pouště, kde se má konat další rave. Cesta tam je ale jak pro něho a jeho syna, tak pro pětici nomádů, k nimž se přidají, životu nebezpečná. Transcendentální podobenství Olivera Laxe testuje zvukovou aparaturu v kině i diváka a míru napětí, kterou je ochotný unést. Nejvýbušnější film letošního Cannes nabízí hypnoticky sugestivní audiovizuální zážitek i mrazivou vizi světa na hraně kolapsu, kde je svoboda jen iluzí, dočasným stavem bez záruky. Režie: Oliver Laxe