Kecy a politika 289: Největší chyba Andreje Babiše

Chtěli jsme se zabývat rozborem neschopnosti české opozice, ale premiér Babiš a jeho koalice se nám znovu vnutili do podcastu. Jestliže číslo 27:0 symbolizovalo porážku vládních sil ve druhém kole senátních voleb, pak se symbolem dneška stal časový údaj 4:36. V tuto dobu, v noci z pátku na sobotu, vládní koalice nečekaně zařadila hlasování o zrušení televizních a rozhlasových poplatků. V této epizodě proto řešíme: Došlo k porušení pravidel Poslanecké sněmovny pro přiměřenou rozpravu o zákonu? Proč to vládní koalice politicky rozjela tak neuvěřitelně na sílu? Novinář Martin Schmarcz řekl, že „celé aranžmá působilo jako nástup diktatury“. Byl to právě tenhle způsob projednávání, který vyvolal ostré reakce veřejnosti, jež přerostly v demonstrace v řadě měst a mají vyvrcholit 15. listopadu na pražské Letné. Pochopitelně sama o sobě by debata o zrušení poplatků takovou vlnu odporu nevyvolala, kdyby ji nevedl sám Andrej Babiš, známý tím, jaký má vztah k médiím obecně a jak se mu podařilo zneutralizovat klíčové mediální vydavatelství v zemi (MAFRA), když ho v roce 2013 koupil. Navíc jeho inspiračním vzorem byly a jsou dvě země – Maďarsko a Slovensko. Podle toho, jak tam dopadla veřejnoprávní média, jsou reakce české veřejnosti možná senzitivnější, než by příslušelo vážnosti situace. A jak to dopadne se samotnou Českou televizí a Českým rozhlasem? Z řady důvodů nejde nevidět, že se v jiné režii a v jiných kulisách opakuje rok 1969, kdy současná politická moc hledá oddané kolaboranty uvnitř těchto médií, kteří by provedli jejich politickou neutralizaci. Šéf Českého rozhlasu Zavoral ještě vzdoruje, ředitel televize Chudárek už zřejmě rezignoval. Máme dost důvodů si myslet, že budeme svědky soft verze toho, co jsme viděli v seriálu Volha.