Kecy a politika 279: Babišův únos státu

Zadlužování na zapřenou a přijímání zákonů na zapřenou – to jsou dva trendy, které rozebíráme v podcastu Kecy a politika. Koncem července prezident Pavel vetoval zákony, které mění metodiku sestavování státního rozpočtu. Na jeho krok reagovalo dvacet předních ekonomů, vyzývajících poslance, aby odhlédli od politických preferencí a zabývali se věcnou podstatou prezidentových výhrad. Oni sami vidí tři: jednak ministryně financí Schillerová zavádí tzv. únikové doložky, díky nimž se většina infrastrukturních investic nepočítá do deficitu státního rozpočtu. Vláda chce rovněž o tři roky (do roku 2036) prodloužit výjimku nezapočítávat obranné výdaje nad 2 procenta HDP do státního dluhu. Nejkontroverznější je návrh, který by umožňoval zvýšit deficit státního rozpočtu až o 240 miliard korun v případě zhoršené bezpečnostní situace, aniž by se k tomu musela vyjádřit Poslanecká sněmovna. Tohle obrovské zadlužování je ideově vysvětlováno tím, že díky vysokým investicím nadstandardně poroste ekonomika a z výnosů se zaplatí dluhy. Nicméně žádná prognóza – od ČNB po Národní rozpočtovou radu – nepredikuje, že by česká ekonomika mohla růst více než o 3 procenta HDP ročně. Budeme tak nejspíš svědky zlomu ve vývoji polistopadové rozpočtové politiky. To už není jenom strašení, to je reálný zvrat na poli hospodářské politiky směrem k dramatickému zadlužení státu. S tím souvisí způsob, jak poslanecká většina produkuje „fofrzákony“ a obchází parlamentní procedury. Možnost kontroly kvality zákonů je tak výrazně nižší. Tento trend vyvrcholil minulou středu, kdy Radek Vondráček odmítl na zasedání senátního výboru říct, kdo vlastně psal zákon o státních zaměstnancích, který měl v Senátu obhajovat. Na otázku, kdo je tvůrce, odpověděl, že to nemůže říct, protože to autorovi slíbil. Napadá: a autor je kdo? Někdo z mafie nebo spřízněný lobbista? Z přijímání zákonů se stala parodie na veřejnou kontrolu, což byla dosud vždycky základní věc parlamentní demokracie. A co přijde zítra?