Zřícení letounu do bažin Everglades (1972)

Lockheed TriStar byl vybaven nejmodernějším typem autopilota, který
byl s letounem schopen přistát prakticky v automatickém režimu. Pilot ho
nastavil na výšku 600 metrů a věnoval výměně žárovky. Operace ale
nebyla zdaleka tak jednoduchá, k žárovce se nejprve nebylo snadné
dostat, a když se ji konečně podařilo vytáhnout, nemohl ji pilot pro
změnu namontovat zpět. Kapitán proto nařídil zkontrolovat podvozek „tzv.
dírou do pekel“. Tak se říkalo vstupu do úseku palubní elektroniky
v podlaze, odkud bylo možné podvozek vizuálně zkontrolovat. Zatímco se
posádka zabývala odstraňováním závady, jeden z cestujících si všiml, že
letadlo klesá, jako by se blížilo k přistání. I dispečer na kontrolní věži zpozoroval, že letoun Eastern Air Lines
klesl pod letovou hladinu 600 metrů. Nijak se tím však neznepokojoval.
Občas se stávalo, že radar na pár otáček zachytil falešný odraz.
Kapitán čekal na potvrzení, že je podvozek zajištěný.
Potom se chtěl vrátit na letiště.
Pilot v prostoru pod podlahou ale nic
neviděl, protože venku byla příliš velká tma a kapitán zapomněl zapnout
vnější osvětlení letounu, které zahrnovalo i osvětlení podvozkové
šachty.
Letoun letěl na západ, směrem od letiště. V tu chvíli si dispečer na
radaru všiml, že let 401 dosáhl nulové výšky. Když se s letadlem zkoušel
spojit, nikdo neodpovídal...