„Někteří kolegové nedokážou hrát střízliví, já to mám opačně,“ říká Tomáš Matonoha

Na období na JAMU vzpomíná jako na jeden velký mejdan. „Styděl jsem se před studenty medicíny,“ přiznává Blance Kubíkové. Ve výběrové třídě gymnázia se trápil. „Spolužáci byli machři v matematice a programování, já tam byl nedopatřením.“ Dvakrát se snažil dostat na práva, mezi přijímačkami pracoval jako sanitář na patologii a chirurgii. A také byl nemocný. „Já, který celý gympl simuloval, abych se vyhnul písemkám, jsem pak od doktorky chtěl po půl roce po nemocnicích razítko, že jsem zdravý, aby mě vzali na JAMU,“ vzpomíná. Jeho směřování ke komediím, autorskému divadlu a stand-upům bylo jasné už na škole, kdy spolužáci dusili výbuchy smíchu, pokud se Tomáš pokoušel hrát dramatickou roli. „Dneska obdivuju Jirku Langmajera, který má za sebou Krále Leara, Caligulu a Pear Gynta – a pak výtečně zahrál trenéra Hrouzka v Lajně,“ skládá hold kolegovi. Kde vidí hranici mezi humorem a trapností? Co ho naučily akce, kde je polovina diváků pod parou? A co okoukal od Jaroslava Duška?