V životě zažila několik kotrmelců. Po emigraci manžela na ni zaměřila pozornost Státní bezpečnost. Po sérii výslechů potratila. V Česku ji považovali za Slovenku a na Slovensku za zrádkyni národa. Po sametové revoluci vyhrožovali jí i jejím rodičům. Nikdy to neměla jednoduché, přesto si ze všech ran osudu dokáže dělat legraci. Štěpánce Duchkové přiznává, že hodně těžko jí bylo po léčbě nádoru štítné žlázy. „Bulvár si na mně smlsnul tak, že se mě pořadatelé akcí dva roky báli objednávat. Měli pocit, že umřu dřív, než stihnu vystoupit a oni budou muset vracet peníze." I o praktikách bulváru mluví v otevřeném rozhovoru.
