Po cestě z Nagana na tokijské letiště, kde už na české hokejové hrdiny čekal vládní speciál, se kolona autobusů s hráči, příbuznými i jinými sportovci a novináři co chvíli zastavovala na benzínkách. Na jedné z nich vyšel ven i komentátor Petr Vichnar a u záchodů potkal neznámého, leč povědomého muže. Chvíli na něj koukal, pátral v hlavě, kdo to je, než pochopil, že před ním stojí Slavomír Lener. Bez kníru, pod nosem lehce zakrvácený a téměř k nepoznání. Přitom se znali dlouho před Naganem, byli totiž spolužáky z FTVS a už tam k Lenerovi knírek neodmyslitelně patřil.
