Do svých třiceti let žila Zuzana Habáňová bezstarostným životem. Pak jí těžká cukrovka způsobila krvácení v očích a začala slepnout. Musela odejít z práce, společenský život vyměnila za samotu, stranila se lidí. Chtěla, ať si ji všichni pamatují jako dřív. Pokud by při rozhodující operaci oslepla úplně, žít už nechtěla. Těžkou psychickou bitvu svedla s bílou hůlkou. Styděla se za ni a odmítala ji.
