Stojím na balkonu zámku Jezeří a dívám se na téměř nekonečnou světle hnědou pláň, bezmála pustinu, v jejímž středu se ještě lopotí těžké dobývací stroje. A představuji si, jaké by to bylo, kdyby se pod strmým zámeckým srázem čeřily vlny a až do dáli se rozlévalo malé moře. Nebo alespoň velké jezero.
