Co člověka dobrovolně vede jít někam, kde velmi dobře tuší, že schytá několik ran a cizí člověk mu svévolně namatlá do obličeje petrolejovou směs, kterou ze sebe jen tak nesundá? Ač to může v ČR chápat stále méně a méně lidí, říká se tomu tradice. A tradice ďáblů-krampusů se táhne od Německa přes Rakousko až na sever Itálie do Jižního Tyrolska. Zapomeňte na mátožné české čertíky, kteří dělají tak akorát „bl-l-l-l”. Tohle je jiný kalibr.
