Nejviditelnějším pozůstatkem po hrůzách první světové války bylo 210 tisíc válečných invalidů. Po padlých zůstalo mnoho vdov a sirotků. O tyto lidi nebylo dobře postaráno. Jejich všudypřítomná existence na sociálním dně neustále odhalovala, přes všechny sliby nového vedení státu, asociálnost mladé republiky. Tyto a další nespravedlnosti se stávaly častými tématy okruhu tvůrců sociálního umění.
